Náš první máj - cyklistů čas
Tak jako slunce vyjde každé ráno (zatím), tak Žabáci každého prvního května vytáhnou kola a jedou na výlet na Jesenici a podívat se jak rostou pstruzi v Neualbenreuthu.
Parta, až na tvrdé jádro, bývá různorodá. Tentokrát se nově přidal Robert, Jiří a Majka. Majka skrz pracovní povinnosti jen na část cesty. Mojí stížnosti, že tedy pojedu polovinu cesty jako žena, se všichni dost nasmáli, s připomínkami, jakéže pohlaví zvolím na ten zbytek, ignorujíce, že říkám, jako jediná žena.
Zato jsem tentokrát, díky mému manželovi, měla krásně umyté a údržbou prošlé kolo. Co na tom, že mi hned u Rentaxu upadl přední blatník a první zastávka tak byla u Jirky v garáži k opravě.
Cestou k Jesenici začalo svítit slunce, ale bylo příjemně, nikoli horko. Ve Stebnici jsme okusili pivo, kávu, koláče, sušenky atd.. Chovali jsme se k sobě velmi hezky. Např., když Pišta (rumunský) velmi pěkně požádal svého kamaráda Emana: "Dojdi mi, prosím pěkně, pro kávu." Eman vyskočil, stoupl si do fronty a s úsměvem Pištovi kávu naservíroval se slovy, zdali by si nepřál ještě například dezert, že si ochotně stoupne do fronty znovu a samozřejmě útratu také zaplatí. No dobrá, takhle to úplně nebylo, ovšem napsáním skutečných vět by byla porušena pravidla slušnosti všech webů ve vesmíru. Pozdravili jsme se s Fischerovými, kteří s námi, kdovíproč, nechtěli jet na kole a vyrazili směr SRN.
U Doubravy, kde je mimochodem stále zavřeno, se k nám připojila konečně také Majka. Úmorný kopec u Mýtiny byl zdolán a pak už to bylo ke pstruhům, coby kamenem dohodil.
Když jsme k naší oblíbené farmě dorazili, nikoho nebylo vidět a tak jsme s obavami očekávali, zda nezemřeme žízní a hlady. Naštěstí se paní hostinská za chvilku objevila a zachránila nás pivem a výbornými uzenými rybami.
Cestou zpět nastala událost, kterou my pamětnící jezdící na tento výlet pravidelně, nepamatujeme. Náčelník vyměkl (dle Robertova tvrzení, však došlo ke stavu zcela opačnému) a jel domů s Majkou autem.
Na protest proti tomu jsme navštívili srub u řeky a dali si první pivo tam. Naštěstí i Roman nám později nějaké natočil a dokonce měl uvařenou výbornou pálivou (už nevím, co mělo být základem) polévku.
Ještě stojí za zmínku, že jeden nejmenovaný účastník výpravy cestou trochu padal. Co způsobilo tuto nerovnováhu, nám zůstalo utajeno.
Jo a chyběl nám Kája, náčelník cyklosekce. Poprvé. Doufáme, že naposled.
