Žabáci

I my byli vyjádřit, že nám na naší demokracii a svobodě záleží. A zatímco se ostatní 17. 11. tísnili na Národní třídě, Staromáku apod., naše parta vyrazila někam, kde jsme s českou vlajkou a vyjádřením úcty k našemu svátku byli jediní.

Výlet začínal v menším zmatku, kdy se část výpravy z různých důvodů musela dopravit do Sokolova autem a část se rozběhla do Dasnic. Rozběhla téměř doslova, neb Vláďa natáhl nohy v domnění, že jdeme pozdě a zbylí Jana, Jirka a Soňa vláli za ním. Po ujištění, že vlak nejede už za pět minut, tempo zvolnilo a tak jsme mohli sledovat i namrzlé okolí.

Vlak ČD přijel načas, Vláďa se pokusil jízdné zaplatit slivoňovicí. U sympatické paní průvodčí však neuspěl, prý tak velkou flašku nemá.

V Sokolově se úspěšně připojila další skupina a po nedlouhé cestě jsme mohli vystoupit na zcela novém, úplně netradičním, divném, moderním, pro někoho dokonce hnusném, horním nádraží v Karlových Varech. Roman se celou cestu těšil, jak se po asi 40 letech nebo dokonce poprvé v životě sveze vlakem z horního na dolní nádraží. Po ujištění, že se svézt může, ale pouze autobusem, neboť je na této trati, zcela výjimečně, výluka až do 18. 11., šel raději zklamán pěšky a my s ním.

V této chvíli již naši mladí Vojta a Martin zjišťovali nevýhody výletu a litovali, že se nechali přesvědčit a nezůstali doma u pc. Vojtovi byla zima a Martin musel jít po svých a smířit se se zjištěním, že do McDonaldu fakt rovnou nejdem.

Ještě větší překvapení nastalo, když jsme vystoupili z dalšího vlaku ve stanici Karlovy Vary - Březová, opuštěni, a vydali se do kopce.

Zde začala nová disciplína a motem se stalo: POJĎTE SE VYFOTIT. A tak jsme se fotili: s parohama, s prasetem, se zajícem, s boudou co má barvu jako Šabina ve znaku, při cvičení jógové ásany tanečníka, atd. Alespoň částečně jsme se zabavili mezi neustávajícími nářky našich mladých členů. Byli frustrováni, zažili velmi nepěknou chvíli. Ó hrůzo, octli jsme se na pár desítek metrů mimo datovou síť a dokonce signál!!!!

Přesto všechno se nám ve zdraví podařilo dojít skrze lesy přes Linhart až na Dianu. Někdo šel na rozhlednu, někdo do motýlího domu. Po zjištění, že je zdejší restaurace otevřená až od 11:00 hodin jsme pokračovali na Petrovu vyhlídku. Mladí lanovkou. Na té je vidět, že je v provozu více než 100 let, pravděpodobně s minimální údržbou. Jízdné stálo do stanice Jelení skok asi tolik, co cesta do Sokolova a zpět. Z Petrovy vyhlídky byl krásný výhled a tak jsme se vyfotili. Zase.

Tady už restaurace byla otevřená. Po zjištění, že je nám dýško ve výši 10 % účtováno rovnou jako v Itálii, nastaly dohady, zda zde jíst a jestli mladí neumřou hlady. Dohady popisovat nebudu, román na toto téma vydám jindy.

Poté už jsme sestupovali do lázeňského centra Karlových Varů. Zde jsme již opuštěni nebyli, ale s vlajkou a mateřskou češtinou jsme stejně byli téměř sami.

Naše cesta vedla konečně do vysněného McDonalds, kde si Jirka, Vojta a Martin užili výdobytků kapitalismu a koupili si svůj americký hamburger a pokračovali jsme do hospody "Evropák". Zde jsme se dosyta najedli, napili a kdyby nám nejel vlak, tak i usnuli. 

Na spánek došlo až cestou. Příjemně unaveni jsme se prošli ještě z Dasnic. A pak se to stalo, zapomněli jsme se vyfotit.

Fotografie zde.