Schöneck 2017
Plavání v zimě, uprostřed chřipkové epidemie, to máme s naší partou rádi a proto jsme 28. ledna nastoupili opět do vlaku směr Schöneck - Ferienpark.
Fanda si vezl dva kluzáky na sjíždění zasněžených německých kopců, ale byl sám a také se k jeho aktivitě nikdo jiný nepřidal. My ostatní jsme totiž toužili po mořských vlnách, slunci, válení se na lehátkách a dovádění ve vodě. Tedy až na Karolínu, která si naopak místo plavek vzala běžky. Ani k ní se nikdo nepřidal, dokonce i Roman chtěl, ze zcela neznámých důvodů, radeji než na lyže, do vody. A to i přes naše sliby, že do vířivky posadíme k Majce Jirku a nemusí se o ni vůbec bát.
Klima v bazénu skutečně evokovalo horké léto, slunce pražilo skrz skleněné stropy a za okny jezdili nabalení lyžaři na sjezdovkách.
Tři hodiny utekly jako nic a vydrželi bychom zde déle, jen ten proklatý bufet nám tu chybí. Ještěže někteří měli domácí zásoby rohlíků, sušenek, chlebů s vepřovou konzervou a tak jsme po plaveckých a jiných sportovních výkonech, jako např. sjížddění tobogánu, nezahynuli bídně hlady, k čemuž mohlo při pohledu na naše postavy dojít téměř jistě.
Do vířivky jsme se nacpali všichni jako loni, předloni a předpředloni. Rekord jsme však nepřekonali ani tehdy, když se k nám chtěl přes nával našich těl přidat malý německý chlapec. On se ještě krásně vešel, ale taťka raději zůstal ve větším prostoru a dokonce se ho snažil odlákat zpět,
Po dalším jídle nahoře v restauraci jsme stihli zpáteční vlak a zmoženi se vydali zpět domů.
