Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hurá do Stebnice, jako každý rok

26. 7. 2017

Tak už je to tu zas. První máj, lásky čas a jelikož stará láska nerezaví, vydáváme se na naší pravidelnou trasu Šabina - Stebnice - Neualbenreuth. Počasí bylo letos zase tak akorát na kolo, dokonce ani nefoukalo. Parta cyklistů trochu jiná než obvykle - ke skalním Kájovi, Jirkovi, Romanovi a mě se tentokrát přidala Jitka s Rudou a na chvíli taky Honza.

p1010584.jpg

Cesta k Jesenici proběhla v klidu a pohodě a tak jsme do kempu, na první občerstvení, dorazili ještě před davy, které se každoročně zvětšují. Se zájmem jsme si opět prohlédli veterány a postavy z dob minulých.

p1010591.jpg

Na trase k hranici jsme opět zkontrolovali stav hospody v Doubravě, stále je zavřená a tak jsme pokračovali přímo k našim západním sousedům. V městečku nás Kája k rybníčkům hnal opět kopcem okolo kaple, jako kdybychom nemohli po příjemnější, méně příkré cestě jet i tam, nikoli jen zpět. A ještě nás po zdolání kopce rudé, s vysokou tepovou frekvencí, s jazykem motajícím se do předního kola (popis se týká určitě mě, ostatní jsem nezvládla sledovat) fotil.

U hospůdky bylo příjemně jako vždy, objednali jsme si uzené pstruhy a s chutí se do nich pustili. Vzápětí dorazila skupina Šabiňáků, kteří pro tentokrát vyměnili kola za koně pod kapotou. Jak se vzápětí ukázalo, na ně už ryba po našem nájezdu nezbyla ani jedna.

p1010603.jpg

Po navigaci dorazila autem ještě jedna naše členka - Terezka.

p1010606.jpg

Jízda zpátky byla rychlá a všichni jsme se těšili na pití v Tuřanech. Měla jsem takovou žízeň, že jsem z posledních sil dokonce o koňskou hlavu ve stoupání předjela Káju...abych jako první narazila na ceduli - DNES ZAVŘENO. V zoufalství jsme naproti hospodě popadali do trávy a přemýšleli, jak překonat zbylou vzdálenost k první otevřené hospodě. Pan hospodský, vida nás polomrtvé, udělal výjimku a přece jen na chvilku otevřel. Jak jsme později zjistili, zřejmě nás zachránil od dehydratace, neb to byla poslední otevřená hospoda na ceště do Šabiny.

p1010618.jpg

Na cyklostezce na Kynšperk nám naproti ještě přijel Robert, Vojta a Martin, aby nás na posledních kilometrech doprovodili.

Fotky jsou tu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář