Zas nám chyběl klíč, přesto jsme odemkli
16. dubna jsme se rozhodli, že už je dost teplo, abychom odemkli Ohři. O tom, že je opravdu dost teplo a hezky na splouvání vody bylo přesvědčeno celkem 15 vodáků, což je proti minulému roku, kdy jsme plně neobsadili ani dvě kánoe,docela dost.
Na odemykání jsme si nevzali náš krásný klíč, což není nic nového, a tak Roman odemkl za proslovu řeku pádlem. Nové naopak bylo, že velká část výpravy jela na raftu řízeném náčelníkem. Nové bylo také to, že přibyli dva Petrové, tudíž s námi jeli Petři tři. A úplně nová byla ještě Drahuščina kamarádka Martina s dcerkou.
Pod Kynšperkem se všechny čtyři kánoe začali oddávat poklidnému soulodění. Jen Iva (která původně odložila pádlo na dno lodi s tím, že ho do Šabiny nebude potřebovat) jako pravý háček a Pavel na úplně opačné straně jako levý zadák museli poněkud zabírat. Klid vydržel až do situace, kdy jsme zčásti začali škrtat o mělčinu a celá naše soulodící skupina po Ohři rázem couvala. Poučením z této chvilky bylo naštěstí pouze to, že v jednotě je síla. Ovšem návrhy, že takto sjedeme celý zbytek cesty, jsme po zralé úvaze blížící se poněkud úzké peřeji v Dasnicích, raději odmítli.
Raft měl taky několik problémů s nižší hladinou vody, ale statečný Roman vždy skočil do chladné řeky a celý živý náklad popostrčil do většího proudu.
V Dasnicích prošvihl léta číhající vodník naši (Jiří T. a Soňa P.) kánoi a zcela mylně zařídíl wellness pobyt v chladné řece dvěma Petrům. Je také možné, že je částečně převážila vypitá hruškovice, ale to zřejmě oba popřou.
V hospodě U bobra číhala opět naštvaná hospodská, ani nevím kolik "fraňků" si vysloužila, rozhodně by jich bylo dost. Nakonec se jí ale podařilo většinu našich potřeb uspokojit. Petr vysušil legálně vyprané prachy, pohráli jsme si se stojánkem na tužky a vydali se dál směrem do naší vesničky.
Krom přejezdu klády, jehož téměř bezproblémový průběh zařídila Samba řízená Pavlem a druhá kánoe s Petry a několika malých mělčin proběhl sjezd, včetně šabinského jezu v úplné pohodě.
Na vodě tráví a tak jsme si nejprve opekli u hospody buřty a večer ještě trochu ospalí oslavili Dášiny narozeniny.
Tak nechť je k nám řeka v následující sezóně vlídná a užijeme s ní spoustu radosti.
