Žabáci

3. října jsme se rozhodli pro tento rok již zamknout řeku. Byl krásný podzimní den, jako stvořený pro případnou koupel. Vypravili jsme raft a dvě kánoe.

Zdálo se, že vše probíhá bez problémů, dorazili jsme do Chotíkova, dokonce s klíčem, pivem, všemi plavidly i pádly. Dokonce se nám podařilo za účasti všech nafouknout raft.  Při dělení posádek pak nastal, jak pravil Roman, „konečně ten správný zmatek“. Všichni jsme se domnívali, že Roman chce jet  na  kánoi a vyprávět si historky, které na Ohři zažil. On však byl připraven usednout do raftu a dělat nám kormidelníka.

Oba nejmenovaní zadáci také fungovali na 98 % s výjimkou okamžiků, kdy to Romana již nebavilo a na chvíli se ukládal do polohy vleže. Totéž se ovšem nedá říct o motorech raftu. Jeden vynechal už na začátku a jeho činnost se nám za celou dobu nepodařilo nastartovat. Vojta totiž ležel celou dobu předkloněn přes příď, pozoroval vodu. Druhý motor – Robert – pak fungoval jen v některých okamžicích, např. když nás Hanka přijela na kole fotit. Ve zbylé době se pak opíral o pádlo a dožadoval se tekutého občerstvení.

Osádku dvou kánoí tvořil Ríša s háčkem Martinem a osamocený Jirka, který si opět , že mu nikdo svým příliš narostlým tělem nepřekáží ve výhledu.

Zdárně jsme dorazili do Dasnic, občerstvili se a pak v klidu, bez nehody, jen s mokrýma nohama, pokračovali až do naší vsi.

Klíč s jakýmsi poděkováním jsem do řeky tentokrát měla tu čest ponořit já.

U hospody jsme pak při mírném dešti opékali buřty.

A fotky.