Žabáci

Tak se to přece povedlo. 3. září jsme za nebývale vysoké účasti vyrazili směr Lipno a poté směr Val u Veselého nad Lužnicí, za našimi kamarády Ivou a Petrem.

Na cestu vyjelo celkem pět téměř plně obsazených vozidel. Nyní následuje výčet účastníků, pro ty, kteří to nechtějí číst, nechť pokračují pod obrázkem. Výletu se zúčastnil zejména náčelník Roman, Jirka, Hanka, Fanda, Naďa, Kristýnka, Natálka, Edita, Kája, Dáša, Vláďa, Jana, Tereza, Vojta a Soňa.

Čtyři auta se vydala směr Plzeň, jedno vozidlo osamocené s Janou a Vláďou se mělo připojit až na jihu. První zastávku jsme stanovili v Blatné. Zde jsme našli bezva kavárnu s příjemnou obsluhou - počet fraňků -4, výborné koláče v malém krámku, pěkný kostel a zámek. Po krátkém občerstvení jsme pokračovali dál s domluvou, že teď už pojedeme spolu směr Budějovice a Český Krumlov. Přes dohodu jsme se rozdělili už na výjezdu z parkoviště. Jako zázrakem jsme se i tak sešli, a to dokonce i s Janou a Vláďou v restauraci v Černé v Pošumaví.

Ke stezce v korunách stromů jsme dojeli bez náčelníkova vozu. Parkoval zřejmě na jakémsi VIP parkovišti úplně jinde. A tak on a jeho osádka přišla o svezení se lanovkou. Někteří z nás při několikerém zastavení sedaček ve vzduchu a rozhoupání se litovali, že také nešli pěšky. Ještě teď při výběru fotek se ujišťuji, že žádnou takovou cestu dlouho neabsolvuji.

Stezka vypadala mnohem přívětivěji. Široký chodník a celá věž se hýbala jen trochu a tak jsme tentokrát na její vrchol došli všichni. Kája měl dalekohled a tudíž jsme pozorovali široké, daleké okolí. Poté, co Terezka hlásila, že vidí nahé ženy na ostrůvku uprostřed přehrady, jí málem přítomní muži dalekohled utrhli i s krkem, kde ho měla zavěšený. Nebyly tam. Dokonce ani nahý muž, kterého chtěl vidět Jirka.

Náčelník pak cestou dolů projevil svou odvahu a svezl se tobogánem. Jeho řev se trubkou rozléhal, až se okolní smrky třásly. Roman s Hankou a Jirkou jeli opět napřed, my ostatní jsme si po další úžasné jízdě lanovou dráhou vychutnali kávu, zmrzlinu a skákání na trampolínách.

Poté jsme zamířili k Veselí nad Lužnicí. Cestou jsme se vzájemně poztráceli a když jsme se konečně zase našli, nějakým nedopatřením se do čela konvoje dostala bílá Octavie řízená unavenou a zřejmě prostoduchou řidičkou (no jo, byla jsem to já) s navigací, která ukazovala již dostavěné cesty i tam, kde ještě stály bagry,. Přesto jsme se po několika otočkách, kdy toto vozidlo všichni následovali, dostali do cíle k Sýkorům.

V nádherném penzionu čekala nejen část účastníků zájezdu, popíjející pivo, ale hlavně Iva s Petrem. Večer byl krásný, teplý, Vláďa ugriloval výborné maso a naši milí hostitelé se o nás starali jako o vlastní. Petr uvařil vynikající guláš a pak dokonce vytáhl kytaru a tak za skvělého hodování a pití jsme si mohli i zabékat.

Dopoledne po snídani a prohlídce Sýkorčího hnízda jsme zajeli navštívit zámek Červená Lhota. Výjezd z Valu zřejmě Kája odkoukal ode mne a tak jsme se na návsi několikrát otočili kolem své osy.  Zámek byl jako z pohádky. Dovnitř jsme nešli,neboť u vchodu visela cedule, že nemáme do zámeckých interiérů mimo jiné vnášet akvarijní rybky. Chtěli jsme se tedy na náčelníkův návrh svézt všichni na jedné pramici, ale pak jsme přece jen nechali páry romanticky kroužící na loďkách kolem zámku v klidu.

Ze Lhoty jsme se všichni už do Valu nevraceli  a také zpáteční cesta proběhla zcela individuálně. Někteří jeli k příbuzným, někteří si cestu protáhli ještě výletem do Domažlic.

Kvůli krásnému počasí, veselé náladě, Ivě a Petrovi, kterým za vše patří velký dík, se výlet zařadil k těm nezapomenutelným, jaký jsme s Žabáky zažili.

A fotky.