Náš pátý první máj
Tak jsme se vydali na jubilejní 5. ročník cyklovýletu do Stebnice. Složení bylo podobné jako v předchozích letech.
Hlavním vedoucím byl Kája, skupinu č. 1 tvořili tzv . chrti: Štefan, Eman a nově Pavel D. na svém závodním galuskovém kole. Do této skupiny ve Stebnici přibyl ještě pan Adamec. Skupinu č. 1 jen těsně následovala skupina č. 2, s dalšími velmi zdatnými cyklisty - Jirkou a Romanem. Poslední skupinu č. 7 (předchozí skupiny, a to ani skupina č. 6 – paraplegiků, nebyly obsazeny) tvořil jediný, sváteční cyklista a ještě navíc ženská – Soňa.
Vítr foukal příznivě do zad a tak jsme ve Stebnici byli coby dup a v zatím poklidném kempu si dali první nápoj. Jirka ochutnal divné utopence, možná byly fakt retro ze 70. let, neboť naložené buřty nepřipomínaly ani od pohledu. Někteří si dali už lépe vypadající špíz.
Člen 7. skupiny se v tuto chvíli vzbouřil proti návrhu jet do Starého Hrozňatova na Emanem vychvalované výborné jídlo a tvrdě prosazoval vyzkoušet po všech těch nedobrých zkušenostech opět hospodu v Doubravě, neb Doubrava je sice na kopci, ale mnohem krásnějším a mnohem méně příkrém než ty, které vedou do Hrozňatova. Ostatní se slitovali a tak je za trest v Doubravě přivítaly sice otevřené dveře, ale na nich nápis DNES ZAVŘENO. Jak nás přítomný člověk ujistil, DNES ZAVŘENO už tam visí mnoho měsíců.
A tak jsme pokračovali v cestě dál do Německa. Paní šéfová s radostí poznamenala, že už je to zase rok, co jsme se neviděli, byla naší návštěvou zjevně potěšena a uvítala i ein neues Gesicht, tj. Pavla. My hladoví, co jsme nejedli špízy, jsme se s chutí vrhli na výborné uzené pstruhy, které tu nabízejí a zapili je různými pivy. Štefan s Emanem chvíli odolávali a pak si také jednoho objednali. A dostali pořádný kus, skoro to vypadalo, že pro ně v chovných rybníčcích dorostl losos.
Cestou zpět, po překonání krutého větru, který nás tlačil silou, že jsme ze všech kopců usilovně šlapali (slova, která na jeho adresu pronášel Roman by nebylo možné publikovat), se naše skupiny rozdělily, aby se alespoň částečně sešly v oblíbeném hostinci v Tuřanech. Zde bylo po roce vše beze změn, pan vrchní nám přichystal polévku, vepřovou pečeni, štrúdl, kávu, pivo aj.
Jen chrti litovali, že na jejich oblíbeném pivním výjezdu tentokrát neurazili tolik piv jako loni.
Přes všechny nástrahy jsme dorazili šťastní a příjemně unavení zpět do Šabiny.
