Výlet na kolech do Stebnice a dál
Na 1. máje jsme již počtvrté vyrazili na kolech směrem k západní hranici. Bylo nás zpočátku 7 - Kája, Roman, Jirka, Pišta, jeho dcera Klára, Eman a Soňa. Tradičně se hned po chvíli od nás oddělilo družstvo tzv. chrtů, které bychom my pomalejší (no dobře, tak já) zdržovali.Zatím nepochopili, že sledovat okolní jarní rozkvetlou krajinu ve formě rozmazané v protisměru se řítící šmouhy pro nás nemá význam.
Dr
Družstvo chrtů pak rozšířila k potěše většiny mužských členů výpravy Klářina kamarádka Lenka (doufám, že si jméno dobře pamatuji). Kdykoli pak slečny projely kolem kteréhokoli cyklisty, ten se automaticky připojil a jel v jejich tempu.
Vybaveni nejmodernější technikou, jsme na různých meteostanicích sledovali, kdy na nás padnou kapky deště, jako bychom už zapomněli, že stačí, podívat se na nebe. Příroda k nám však byla přívětivá a svatý Petr nás zkropil jen málo.
První z deštíků jsme přečkali ve Stebnici a poté pokračovali dál. Tentokrát jsme se po zkušenostech z předchozích let hodlali vyhnout Doubravě její "milé" obsluze a málo poživatelnému jídlu. Kája nás tedy vedl směrem do Hrozňatova. Když však Jirka shlédl terén, který by bylo třeba k nejbližší hospodě překonat, raději naši skupinu uplatil čokoládou a přemluvil, ať jedeme raději dál. Na jídlo tak jela pouze parta číslo 1.
Jirka se zdál být ostatně poněkud méně ve formě než v jiných letech. Začínali jsme mít obavu, zda nepřichází o fyzickou kondici. Na českoněmecké hranici, kam jsme se po zdolání strašného kopce z Mýtiny dohrabali, jsme zjistili, že je tomu jinak. Jiří vezl pro kamarády konzervy s vepřovým, kyselé okurky ve sklenici, chléb, několik plechovek piva, náhradní oblečení, lékárničku, nářadí, pláštěnky, atd. Jeho kolo tak vážilo 30 kg a možná i víc. Trochu jsme mu od zátěže pomohli, vyfotografovali rozpadlý přístřešek, který na české straně někdo z dotace vybudoval a již si ho od té doby nevšiml a pokračovali do Německa.
Zde nám paní hostinská připravila nejen rozličné nápoje, ale také dobrého uzeného pstruha z místního chovu.
Poté dorazil zbytek naší cyklistické výpravy. Dívky neměly blatníky a tak jejich obličej a i jiné části těla zdobil bahenní postřik.
Cesta zpět uběhla jako vždy rychleji než cesta tam. Hostinec v Doubravě byl k našemu "údivu" zavřený. Zastavili jsme se tak pouze v příjemné hospůdce v Tuřanech a všichni ve zdraví dorazili do Šabiny.
