Žabáci

To Dežo potká Fera a ptá se:

„Ty Fero, deš večer na ten maškarni bál do hospódy?“

„No musím, stará už si kúpila obleček, taký bliščivý, třpytivý.“

„Jááj, to bude zářiť“

„Ale néé zá řiť, za princéznu“

Toš byl ten bál, u nás v  Šabině. Tam dost přišlo lidí, různý indyjáni, ty žlutý herci z televíze, jak jim řikájí Simsnóvi,  taky ňáký strašídla, snad upíři, či co to bylo a mládych lidí hódně, ty měli hadry po svojich stárych babkách ze šedesátých rokůch a taky kdosi  z námořníctva, ňáký dělnici a kovbojové, aj z golfu a někery ani nevím odkať, no odevšáť se sešli.

Jakýsi šášek tam muziku púšťál a také dobré parkety tam sú, i hospocký,  řikal, že můžem s nima pak topit, no měl tam dost tých klacků do kamen, tak sme nachystáli zatím ty, na topéní. Já sem se šla dívat po ňáký tý slepici, no v hospodě žádná nebyla a tož zme ani ten oheň nezapálili.

Inčučuna a Rybana okolo té hranice hned tancováli se sekyrkáma a pak dali čouda z fajky, dýmka miru tomu řikáli. Jáj a pak se řezáli do rukou a bratřili se. Ostatní téš se bratřili, každý s každým tancovál, vesele bylo, až skoro do rána by tam někerý vydržéli, to hospocký ale rači zhásnul, aby už šli.

Tu se snád káždý najde na fótkach

                                                                                Esmeralda Demeterová

A jinak díky všem, je s váma fajn zábava a snad se zase příště uvidíme.