Žabáci

Letošní léto bylo horké, jak má být. A loučí se nám s ním špatně, tedy vyjímaje provozovatele hospod, kempů, půjčoven lodí a spol.. Proto si konec prázdnin zpříjemňujeme už několikátý rok dobrým jídlem a vzpomínky na dovolené, koupání, sjíždění řek, procházky, pozorování noční oblohy, grilování, cvrkot kobylek, zpěv ptáků, rozkvetlé vonící louky apod., utápíme v pivu, víně, lihovinách a jiných dobrých nápojích. Ty jsou naštěstí k dispozici celý rok. Neboť, jak praví jeden můj dobrý známý: "Na světě je tak krásně. Jenom musí být člověk pořád trochu pod parou."

Vzkaz pro MUDr. Karla Nešpora: "Jedná se o nadsázku, zatím náš spolek za ten váš měnit nehodláme :-)."

Muži (Štefan, Jirka a Kamil) přivezli dřevo, připravili vzorně ohniště a ukořistili lavice před stále přijíždějícími vodáky.

Dobré jídlo měl tentokrát představovat hovězí guláš. Nevím, zda se dalo poznat  jaký byl, neboť jsem dostala ve skleničce červenou hmotu s tajemným nápisem Eros Pišta. Název při troše fantazie sliboval zajímavé zážitky. Netušila jsem ovšem, že se jedná o koncentrovanou pastu ze silně pálivých maďarských paprik a výrobci bych doporučila škrtnout Eros a na vzniklé místo dosadit lebku se zkříženými hnáty. Do guláše se tedy této přísady dostalo poněkud více, než by mělo. Ale jelikož se snědl celý obsah našeho nového 25ti litrového, do poloviny naplněného kotlíku, myslím, že jedlý byl. Navíc pálivou chuť bylo možné zajíst výborným špekáčkovým salátem od Jarky a Emana nebo skvělým tvarohovým koláčem od Edity, případně na ohni pečeným buřtem.

Na louce se poslední srpnovou sobotu sešla spousta dobrých lidí. Mužské oči celou dobu těšilo cca 30 sportovkyň ze SRN, které se s námi dokonce chtěly podělit o zbytek těstovin zbylých jim z večeře. S díky jsme odmítli a více neměl tentokrát nikdo o mezinárodní styk zájem. Václav B. dojel ochotně pro domácí zásoby alkoholu, které pak všichni s potěšením popíjeli.  My jsme se také ochotně podělili o oheň s dvěma, do této chvíle neznámými, vodáky.

Večer pokračoval soutěžemi:

1) V poznávání piva

Ve chvíli, kdy několik účastníků po vypití vzorku Pilsner Urquell označilo, že jde o nealko, bylo jasné, že se o pivní sommeliery jednat nebude. Přesto se každý občas trefil a obdržel, někdy i proti své vůli,  nedopitou lahev piva.

2) V hodu mobilem

Soutěž byla upravena tak, aby někteří házející nezasáhli vlak, projíždějící ve vzdálenosti cca 500 m. Házelo se rozkročmo za sebe. Zvítězil Kuba T. a kdyby se snažil ještě trochu víc, byl by vlak i tak v ohrožení.

Roman chtěl soutěž trochu oživit a změnit na hod psem a ačkoli by i Helena Fibingerová záviděla jeho přípravu, soustředění a postoj,  přes vlastníky přítomných chlupatců mu to bohužel neprošlo.

3) Zápas ve fotbale

K tomu nemám žádný komentář, neboť jsem hráče ani míč v nastalé tmě neviděla. Oni pravděpodobně k délce trvání ano. Vlastně ani nevím, jestli hráli fotbal.

Z neznámých dvou vodáků se mezitím stali známí Martin (ze Suché u Nejdku) a Lukáš (z Jáchymova) a dlouho do noci nás těšili svým zpěvem, hrou na kytaru, milým vtipem a vyprávěním historek. Také se podělili o pití domácí provenience s přísadou kořene jakési "kalahunky", což jsem v herbáři, atlase rostlin, dokonce ani na strýci Googlovi nenašla. Ztráty na životech a zraku nebyly zaznamenány a tak to asi škodlivé nebude.  K jejich hraní se přidala později i Hanka K. a my tak mohli zjistit, že máme v Šabině další skrytý  hudební talent.

Za zpěvu, povídání, smíchu, plápolání ohně a  svítícího úplňku noc pěkně ubíhala.

V nejlepším však bylo dobré přestat, a tak když Jarka zavřela kohoutky pípy, odebrali jsme se šťastní a unavení domů, abychom se ráno mohli zase v hojném počtu sejít na douklízení toho, co jsme po tmě již neviděli. 

Dali jsme si dobrou snídani, Martin s Lukášem nám pomohli stěhovat stoly. Historku o stěhování stolů a lavic tam, zpět, tam, onam a zase tuhle nelze bohužel na "papír" přenést. 

Díky všem, kdo jste přišli a dobře se bavili. Takhle se snad dá i na konec léta těšit. Jen jediné spoustu z nás mrzelo, a to že s námi díky úrazu nemohl být Kája.

On totiž ani ten alkohol není tak důležitý. Je fajn být ve společnosti těch, s kým je nám dobře. A to se myslím letos (jako loni, předloni a předpředloni) povedlo.

A ještě dlouho očekávané fotky.