Žabáci

25. ledna 2014 jsme se vydali na první letošní akci - koupání v německém Schönecku. Výlet jsme zahájili tradičně srazem v hospodě u kávy a Editiny výborné bábovky. Poté jsme se přesunuli do Sokolova, odkud nám měl jet, a také k našemu údivu jel, vlak. Po předchozích zkušenostech s tímto druhem cestování jsme pro jistotu zakoupili jízdenku s platností do 26. 1. -  03:00 hodin. Petr měl navíc s sebou mapu, co na tom, že zřejmě Hanoje, či jiného vietnamského města.

Po nástupu do vagónu se někteří začali věnovat studiu novin, pojídání řízků, pití rozličných nápojů (např. čaje). Náčelník fotografoval nějaká pohoří (zřejmě o tom ale jen mluvil, žádné fotky kopců se nedochovaly) a objekty, které se mu ve vlaku líbily.

Cesta ubíhala a zastávka v lese s velkým hotelem, přilehlými sportovišti a aqua worldem tu byla coby dup. Po vstupu do hotelu oslnil Petr svou skvělou němčinou na recepci pracující Češku a my, ze vsi přijíždějící, jsme se dozvěděli, kudyže máme do bazénu vlézt.

Poté nastaly tři hodiny příjemného koupání, houpání se na vlnách, dovádění, řádění a sjíždění tobogánů.

Také jsme se zastavili v místním občerstvení na nějaké ty nápoje a zdejší smažené speciality. Roman se ujal roznášení pití, jakoby to už byl někdy dělal.

Vše jsme zakončili společným pobytem Žabáků ve vířivce. Jak lze vysledovat z tváří zúčastněných, pro někoho to byla vyloženě rozkoš.

Pěkný pohled pak zažila zřejmě pracovnice bazénu, když Jirka zapomněl, že po vyjití z pánských sprch následuje již společný prostor převlíkáren a vyběhl ke své skříňce nahý, aby tuto skutečnost vzápětí napravil tím, že se přikryl ručníkem o velikosti fíkového listu.

Cesta zpět začala být dobrodružná ve chvíli, kdy Vlasta nemohla najít svou jízdenku. Netrpělivý, podupávající průvodčí trval na tom, že ji chce vidět. Pohotová Naďa, která poskytla nenápadně Vlastě svůj, již zkontrolovaný, lístek se s úspěchem nesetkala, neboť nepodvádějící  Vlasta nechápala, co má s jízdenkou dělat, předstírání, že ji našla v koši se jí také nedařilo a nakonec se před očima průvodčího pokusila lístek s díky Nadě vrátit. Agentka CIA z ní zřejmě nebude.

Petr pak poskytl Žabákům neobvyklý návod, jak si ukrátit dlouhou chvíli. Použil k tomu svou šálu, kterou během chvilky proměnil v turban, mučící nástroj, postroj koně, atd., zatímco s námi cestující děti se věnovaly svým nejnovějším aplikacím na mobilech.

Na večer bylo domluveno zhodnocení akce. Někteří si rezervovali u Romana stůl s přáním nesedět s ostatním póvlem. Náčelník jim přislíbil sezení u VIPíků a VIPiček u speciálního stolu.

A tak jsme ten hezký den ve Staré hospodě v poklidné atmosféře ukončili. 

Fotografie