Žabáci

Tak vám mě (mé jméno je Benjamin, ale volají na mě Bendži) takhle jednoho rána navlíkli do čehosi divného, říkali tomu vesta na plavání (copak mí majitelé netuší, že psi umí plavat), přivázali to pod břichem a cosi s madlem mi zůstalo na zádech. Napřed jsem myslel, že mám svázané nohy a že bude následovat nějaké mučení a tak jsem se ani nehnul. Nehnul jsem se asi čtvrt hodiny, všichni mě na střídačku volali a lákali na dobroty, tak jsem se pohnul, dobroty sežral a schoval se pod strom.

Pak mě odvedli k hospodě. Tam to znám, panička Soňa mě občas vezme s sebou, a když ne, jdu za ní sám. Naložili jsme se do aut a jeli k řece.  Tady byla docela velká parta lidí, spousta informací na čuchání a taky fena. K ní mě ovšem jako obvykle nepustili. Místo toho nasedali do vratkých plavidel na vodu. Do jednoho jsem musel i já. Všichni si vzali klacky a po té vodě jsme pluli.  Někteří (Dáša a Pavel) po nastoupení hned tu svoji loď naplnili vodou a šli se koupat. Nevím, jestli tak ječeli, že je to baví nebo ne.  Každopádně to bavilo ostatní a litovali, že potopení neviděli 

Většina lidí pila cosi nevábně vonícího z flašek, nevím proč, když všude bylo tolik vody.

Po cestě pak občas drželi lodě rukama u sebe, jen tu naši (s Honzou V. a mojí Terezkou) k sobě nechtěli brát. Prý, abych nelezl jinam. A já přitom vůbec nekoušu.

Pak šli pod vodu Lucka s Markem. Tak dlouho obratně mávali těmi klacky a točili se na řece, až se jim to povedlo a hned dvakrát za sebou. Lucku koupání asi netěšilo, tak Marka na další cestu vyměnila za Káju.

Já jsem neustále pozoroval, co ty lidi na té vodě vidí, a na nic jsem nepřišel. Zkusil jsem si teda taky zaplavat na břeh, abych něco očmuchal a označkoval, ale to se Tereze vůbec nelíbilo, hned mě za to madlo na zádech popadla a šoupla zpátky do lodi. 

Většina lodí se držela na hladině jen ta s Pavlem a Dášou šla zase za chvíli ke dnu a s ní i sklíčka, co měl Pavel původně na nose. Asi jim chyběly, protože už s náma dál nechtěli jet. Škoda. My jsme se pak rozdělili a šli do dvou hospod. Krásně to tu vonělo, všichni do sebe něco cpali, jen já dostal zas nějaký psí suchar. Na louce jsem si pak našel voňavoučkou, skoro zetlelou, myš. Představte si, že ani tu mi nechtěli nechat, tak jsem jí raději rychle spolknul.

Ale řeknu vám, koukal jsem, co všechno se dá s loděma dělat. Třeba zajíždět pod keře a nechat si o ně drbat záda, jako to dělám já na zahradě. Zkoušel to Lukáš a několikrát s Pavlou pod větve zajel. A pak se společně taky umyli v řece.

Zastavili jsme ještě jednou na pití. Před zastávkou někteří (Pišta, Jirka a Robert) spluli úzký kanál – šlajsnu a tentokrát se ostatní radovali, že tam nikdo nespadnul.

Večer jsme dojeli domů.  Moje panička s Jirkou vezli celou dobu v lodi žábu, skokana. Měli z toho radost jako malí, chytali ji a fotili. Asi proto, že si říkají Žabáci. Kdyby mi jí aspoň nechali na hraní. Vojta mě pak odvedl domů k suchému psímu šrotu a ostatní šli k náčelníku Romanovi na klobásky a tlačenku.

Jestli mě chtějí vzít příště, tak jedině se záchranným kruhem z buřtů.

Tak HAF, vlastně AHOJ.

Fotografie

Složení posádek - háček/zadák:

Dáša/Pavel, Jarka/Eman, Jana/Štefan, Pavla/Lukáš, Marek/Lucka, Monča/Kája (později Monča/Marek, Lucka/Kája), Vojta/Robert, Soňa/Jirka a Tereza, Benjamin/Honza.

A co je ještě pro příště nutné vzít s sebou:

lze prý nahradit i gumou z trenýrek

a