Žabáci

12. října 2013 jsme uskutečnili jeden z našich oblíbených, tzn. vlakových, výletů, tentokrát do Kladrub u Stříbra. Hned na počátku je třeba sdělit výtku vedoucímu pěší turistiky, Jiřímu T.. Výtka se opírá zejména o tyto nedostatky:

1) onemocněl a nejel s námi

2) nezajistil u Českých drah, aby vlak jel dle jízdního řádu

3) neřekl nám, že turistické značení není v místě dokonalé

4) neupozornil na nebezpečí návštěvy klášterní restaurace

5) nesdělil ostatním, že cesta nevede pouze po rovině

Nyní si jednotlivé body rozebereme.

Po příchodu do Staré hospody Jirka konstatoval, že mu je velmi nedobře a jet s námi nemůže. Přes náš smutek (že nebude žádné dobrodružství) jsme my ostatní (Roman, Kája, Edita, Karolína, Iva, Petr, Dáša, Pavlína, Ríša, Vlasta, Martin, Fanda, Naďa, Kristýnka, Natálka, Jiří K., Vojta, Soňa) nasedli do aut a odjeli do Kynšperka na vlak. Zde jsme se pokusili zakoupit jízdenku. Paní pokladní nám však vysvětlila, že ač na internetu a v jízdním řádu je napsáno něco jiného, vlak v Chebu do Stříbra rozhodně nestihneme. Roman s odůvodněním, že jí budeme věřit, neboť má čepici, vyzval všechny ostatní k rychlému nástupu do aut a přesunu na nádraží Cheb. Zde se nám podařilo zakoupit hromadnou jízdenku, nastoupit do vlaku a obsadit vagón pro matky s dětmi do 10 let, který byl tak nebývale pěkně vybaven, že jsme se cestou rozhodovali, zda vůbec vystoupíme.

Ve Stříbře jsme přece jen vystoupili a jali se hledat modrou turistickou značku směr Kladruby. Po půlhodině běhání v blízkosti nádraží jsme ji přece jen, zejména díky Karolíně B., objevili. I GPS vybavení členové výpravy byli značením velmi zmateni.

Pak jsme šli velmi krásnou lesní cestou, navíc obohacenou mnoha hřiby a jinými houbami až do Kladrub. Naše 1. cesta zamířila, jak jinak, do místní restaurace, přímo v areálu kláštera. Před návštěvou tohoto přívětivě se jevícího zařízení nelze jinak, než varovat. Místní kuchař zkoušel třetinu našeho osazenstva z toho, zda má v pořádku čich a chuťové pohárky. Přesto, že někteří stihli vrátit a téměř i vyzvrátit jídlo jím připravené, vesele vařil ze starého, zapáchajícího masa dál.

Těměř doslova otráveni jsme se vydali na prohlídku kláštera spojeného s kostelem, který nás svou monumentálností ohromil.

Po prohlídce s příjemnou průvodkyní jsme se vydali na cestu zpět. Ovšem ne všichni. Roman objevil další hospodu, tentokrát s lepší obsluhou, pivem a možná i jídlem. Zde se rozhodla pobýt Dáša, Pavlínka, Iva, Petr a s ohledem na housera (či co) i Roman a cestu zpět do Stříbra na vlak absolvovat taxíkem.

My ostatní jsme se vydali na vlak po svých, doplnili zásoby hub a prošli se opravdu nádherně barevným lesem.

Přes shora naznačenou výtku byl výlet moc pěkný a je škoda, že ho s námi náš pěší vedoucí nemohl absolvovat. Takže nakonec: Díky, Jirko.

A ještě spousta fotek.