Hrad Krakovec
Na sv. Václava jsme vyjeli na výlet. Naším cílem byl hrad Krakovec. Původní plán jet vlakem jsme zavrhli po zjištění, že do místa nevedou koleje a my měli jen tři dny času. Rozhodli jsme se proto jet auty a byla stanovena pravidla jízdy v koloně.
Ráno, poté, co se nám podařilo se spočítat (spletli jsme se jen o jednu osobu), zjistit, že v nabízeném 6ti místném vozidle chybí sedačky a vzduch v přední pneumatice, byly posádky rozděleny takto:
1. vozidlo: velitel zájezdu, vedoucí pěší sekce Jiří T. s řidičem Pavlem F., doplněni o Roberta P. a děti Pavlínku F. a Vojtíška P.
2. vozidlo: náčelník, nesvrhnutelný předseda a řídící v jedné osobě Roman F., dále Kája B., Edita B., Vláďa S. a Jana S.
3. vozidlo obsazené pouze ženami: řidič Soňa P., Hanka T., Dáša F. a Tereza P.
Do kolony se nám pro neukázněnost většiny řidičů podařilo srovnat až u Bochova, kde jsme provedli občerstvovací zastávku. K dalšímu vážnému porušení pravidel došlo v obci Pšovlky, kde se Jirka zapomněl koukat do mapy, Pavel F., používaje navigaci určenou kamionům, silnici v mapě neměl, Roman se zeptal na cestu. Obě přední vozidla se vydala, bez varování a domluvy, každé na jinou stranu. Jirka vpravo, Roman vlevo. Já jsem zůstala stát bez velení a bezradná. Nakonec se ukázalo, že obě cesty vedou na Krakovec.
Roman se ještě v jedné vsi zeptal na trasu místních. Bylo mu neochvějně vysvětlováno, kudy že to má jet. Znejistění přišlo na konci, kdy z úst navigátorky zaznělo: "Prosímvás a kdybyste tam netrefili, tak se na nás nezlobte".
Poté, co jsme hrad Krakovec spatřili, zjistili jsme, že je nám většině důvěrně znám (první to odhalil Vojta), pod názvem Brtník z filmu "Ať žijí duchové". Nechali jsme se provést veselou průvodkyní, přivítali se s Chuckem, který za námi přijel na motorce, obešli vísku a dorazili do hospody, zřízené v původní škole.
Po doplnění energie výborným jídlem a rozličnými nápoji jsme zamířili do vlakového muzea v Lužné u Rakovníka. Zde jsme zalitovali, že jsme s sebou nevzali k odbornému výkladu Ing. Jiřího G..
Po celou dobu naší návštěvy se z nádražního rozhlasu ozývala hlášení: "Prosíme rodiče, aby si hlídali své děti:" "Prosíme návštěvníky, aby nelezli na exponáty a dbali na bezpečnost svou i vystavených strojů." "Prosíme návštěvníky, aby nelomcovali dveřmi a nepokoušeli se je otvírat." Po shlédnutí fotografií jsem dospěla k závěru: Ano, všechna byla určená nám.
V areálu muzea byla pro Žabáky nainstalována zcela bezpečná trať vedoucí pouze dokola a tak jsme se s chutí svezli. Dokumentace zde.
Na zpáteční cestě jsme chtěli svou návštěvou poctít Zámecký pivovar v Chyši. Nebyli však na početnou skupinu připraveni a tak jsme se odebrali do hospůdky na náměstí, kde jsme něco pojedli a popili a u toho pozorovali divoké jízdy místních obyvatel na multikáře a jiných vozidlech.
Na krátké zakončení ve Staré hospodě dorazilo jen pár skalních Žabáků.
