Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak jsme tu Ohři zavřeli

Svítící slunce a obloha bez mráčků slibovala krásný den, co na tom, že ráno naše teploměry ukazovaly cca -4 °C a za okny rostly velké chlupy jinovatky. Odvážných Žabáků se k uzamčení řeky sešlo dost. Začátek plavby byl opět pod mostem v Nebanicích.

Složení posádek:

Roman F. (v tlustém svetru a bundě - všem případným zájemcům jistě rád písemně sdělí, proč byl takto oblečen) a Zdeňka F.

Petr S. (s výbornou kolou od vietnamců) a Iva S.

Pavel F. (odvážně s sebou vzali svou dcerku Pavlínku) a Dáša F.

Pišta Ď. (pro ty, kdo by nevěděli - v roce 1851 si v Šabině postavil rodný dům) a Eman D.

Jirka T. a Soňa P (DJ a jeho "C.J.").

Dramatický okamžik nastal již při nastupování a vypadalo to, že první okusí říjnovou Ohři Pavel s Dášou. Proto raději svěřili svého drahého porcelána - Pavlínku - zkušenějším vodákům Pištovi s Emanem.  Voda pokojně plynula a brzy jsme soulodili a ochutnávali zahřívající nápoje společně s dalšími vodáky z  Březové (majíc s sebou kožní lékařku, u hrdel lahví jsme se všichni statečně prostřídali). U Chotíkova, navzdory Romanovým hlasitým výkřikům,"tady se to jede vlevo", se někteří odvážně vydali doprava a zejména Dáša s Pavlem znovu zažili kruté chvilky. Já (Soňa P.)  jsem také svého zdatného zadáka varovala, že vpravo je mělčina, on mě však i s kánoí a několikátým ujištěním "Soňo, neboj se" protáhl pod kmenem padlého stromu. Tímto obratným kouskem mě ujistil, že s ním se opravdu bát nemusím. Do Kynšperka jsme dorazili všichni suší a stále (s ubývajícími nápoji) veselejší.

Po dalším několikerém ujištění "Soňo, neboj se" šla nad Dasnicemi ke dnu první loď. Ano, ta naše, řízená Jirkou T. Nevím, zda za to mohla výborná prastará rybízovka nebo ta větev.  Nutno říci, že řeka nebyla tak studená, oproti létu jen o pár stupňů chladnější. Po převlečení do suchého (Jirka statečně zůstal v mokrých kalhotách) jsme se již bezpečně blížili k Šabině. Původní rozhodnutí, že vystoupíme nad jezem bylo zavrženo a Eman s Chuckem a Pavlínkou se první pustili do divokých vln. To bylo naposledy, co jsme je viděli pohromadě na kánoi. Taky vyzkoušeli, jaké je koupání na podzim. Všichni se však dostali v pořádku na břeh a proto se těšíme příště, tak......AHÓÓÓJ....

Fotografie budou dodány po úplném uschnutí fotoaparátů.

 

 

Náhledy fotografií ze složky Zamykání Ohře

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zůstávají jen krásné vzpomínky, na kývající se loď už nemyslím :-D

(Dáša, 17. 10. 2011 15:33)

Po přečtení příspěvku mi tečou slzy od smíchu a jen s menšími problémy jsem vše dočetla. Celkem živě se mi vybavilo moje a Pavlovo nalodění a poté superzásek, kdy jsem jen slyšela Romanovo výkřiky, jak jsme dobrý a že to zvládneme. Koutky mi cukají a nemůžu konstatovat nic jiného než BYLO TO FAJN :-D